|
|
 |
Ovzduší v Prachaticích |
|
|
Zhodnocení stavu ovzduší v Prachaticích
Stav ovzduší v Prachaticích v posledních letech doznal oproti předchozím rokům znatelné vylepšení.
Zejména s postupující plynofikací města výrazně poklesly koncentrace oxidu siřičitého, oxidu uhelnatého a polétavého prachu. Toto potvrzují též indexy kvality ovzduší, kde je patrný trend postupného zvyšování počtu dní s čistým ovzduším. Poněkud horší je stav ovzduší z hlediska koncentrací oxidů dusíku neboť jej negativně ovlivňuje výrazný nárůst automobilové dopravy v posledních letech. I přesto však dochází k překročení nejvyšších povolených koncentrací zřídka, jen několik dnů v roce při teplotních inverzích, kdy se nepříznivě projevuje poloha města v údolí.
Dále bylo dlouhodobým měřením zjištěno, že zejména při nedokonalém spalování tuhých paliv je do ovzduší emitováno poměrně značné množství polycyklických aromátů nebezpečných zejména svým karcinogenním působením a perzistencí způsobenou jejich vazbou na jemnou prachovou frakci. I do budoucna bude výskyt polyaromátů v přírodním koloběhu nadále hrát významnou roli a proto je omezování tohoto druhu vytápění ve městě Prachatice z hlediska kvality ovzduší významným počinem.
|
|
Zdroje znečištění ovzduší |
Spalovací zdroje – výtopny a kotelny závodů |
 |
|
K hlavním zdrojům znečištění patří především lokální topeniště a v menší míře výtopny a kotelny závodů. Větší firmy, jako například Jitona Prachatice, používaly jako topné médium severočeské tříděné hnědé uhlí ořech (obsah síry kolem 1,0 hm. %). Postupně však v průběhu 90. let docházelo ve městě k redukci počtu kotlů s následným přechodem na používání zemního plynu. Černé uhlí (s obsahem síry kolem 0,3 hm. %) je spalováno v současné době jen v malém počtu menších provozů a jeho "příspěvek" ke globálnímu znečištění ovzduší není tedy výrazný. Od roku 1990 také probíhá postupná plynofikace domácností okresního města a v současné době je již plynofikována většina plochy města.
|
Spalovací zdroje – lokální topeniště |
|
|
V lokálních topeništích na uhlí, a to zvláště v přechodném období, dochází k nedokonalému spalování. Topeniště nejsou vybavena žádným odlučovacím zařízením a komíny jsou tak nízké, že neumožňují rozptyl unikajících škodlivin. Je třeba si také uvědomit, že v těchto topeništích dochází k nekontrolovanému spalování nejrůznějších odpadů včetně plastů. To jsou důvody vedoucí k tomu, že tato lokální topeniště se významným způsobem podílejí na znečišťování ovzduší nejen tradičními škodlivinami, jako jsou oxidy síry a dusíku, ale také prachem, na který jsou vázány další škodliviny včetně kovů, a organickými látkami včetně karcinogenních polycyklických aromatických uhlovodíků (PAU).
|
Spalovací zdroje – mobilní zdroje |
|
|
Dalším významným zdrojem znečištění ovzduší je také stále rostoucí automobilová doprava podílející se výrazně především na emisích oxidů dusíku.
|
|
Měření kvality ovzduší |
Historie měření |
|
Mluvíme-li o měření škodlivin v ovzduší šumavského okresního města Prachatice a sledování vývoje jeho kvality, je potřeba se zmínit o tzv. "Programu Teplice", který byl vlastně iniciátorem systematického monitoringu od začátku 90. let minulého století. Tento projekt tvořil pod záštitou Ministerstva životního prostředí ČR rozsáhlý výzkumný úkol, jehož cílem bylo provést komplexní výzkum vlivu životního prostředí na zdravotní stav obyvatel v pánevních okresech Severních Čech. Úkol, započatý v roce 1991, si kladl za cíl objektivizovat příčiny neuspokojivého stavu životního prostředí a jeho dopadu na zdraví obyvatelstva, navrhnout priority opatření, které by vedly ke zlepšení životního prostředí, a ověřit jejich účinnost. Jako modelový byl vybrán okres Teplice a pro očekávané příznivé parametry životního prostředí (především ovzduší) byl jako srovnávací vybrán okres Prachatice.
Počátky měření jednotlivých polutantů v ovzduší jsou datovány rokem 1991, kdy bylo v Prachaticích umístěno odběrové zařízení VAPS, díky němuž bylo možné sledovat výskyt rozličných látek, od SO2 a prachových frakcí, přes kyselé složky ovzduší (HCl, HF, formy kyseliny dusité) a polycyklické aromatické uhlovodíky, až po celou škálu těžkých kovů. V roce 1995 pak pro komplexnější sledování kvality ovzduší byla na odběrovém místě zvaném "Skalka" v Šeříkové ulici umístěna automatická imisní monitorovací stanice zařazená do odběrového systému ČHMÚ AIM. Odběrové místo bylo vybráno odborným pracovníkem ČHMÚ tak, aby imisní koncentrace znečišťujících látek zde naměřené reprezentovaly jakousi průměrnou koncentraci nad celou prachatickou kotlinou.
|
|
|
Měřící stanice |
|
Ve stanici jsou kontinuálně monitorovány SO2, NO, NO2, NOx, CO, O3 a prachová frakce PM10. Z těchto měření jsou pak ukládány 30-ti minutové průměry, které jsou denně pomocí modemu odesílány do pobočky ČHMÚ Plzeň, kde jsou pak veškerá data verifikována, archivována a posléze i prezentována na webových stránkách ČHMÚ. Jako doplňující údaje pak slouží kontinuální měření teploty ve 2 a 10 metrech nad zemí, atmosférického tlaku, relativní vlhkosti, rychlosti a směru větru a globálního slunečního záření.
Ze všech těchto měření již za daná léta existují poměrně velké datové řady sloužící jednak jako podklady pro další studie v rámci projektu, a dále pak lze takto sledovat samotný vývoj kvality ovzduší v okresním městě.
|
|
Výsledky měření
Pokud jde o konkrétní situaci týkající se kvality ovzduší Prachatic, lze zjištěné poznatky shrnout do následujících bodů:
|
Průběh koncetrací škodlivin během dne |
|
Sledujeme-li průběh koncentrací jednotlivých škodlivin během dne, vidíme, že vyšší koncentrace, jak v typickém zimním, tak i letním dnu, prakticky odpovídají období tzv. ranní a odpolední "špičky", kdy je ve městě jasně pozorovatelný větší pohyb osob, hustší doprava i další činnosti.
|
Koncentrace oxidů dusíku |
|
Bližším pohledem na denní průběh koncentrací NO, NO2 a NOx v zimním dnu se potvrzuje domněnka, že forma NO je produkována jako primární při spalovacích procesech. Koncentrace formy NO2 (vzniká jako sekundární z formy NO oxidačními procesy, zejména pomocí přízemního ozónu) se pak zvyšuje s rostoucí dopravou v době "špičky" a se vzrůstající koncentrací NO3 v době silného slunečního záření přes den. Forma NO má převahu pouze v časných ranních hodinách, kdy ještě nedochází k její oxidaci.
K překročení jak nejvyšší přípustné půlhodinové koncentrace, tak i nejvyšší přípustné průměrné denní koncentrace dojde jen v několika málo dnech v roce. Toto je v prachatickém ovzduší prakticky jediný případ, kdy vůbec dochází k překročení přípustných limitů.
|
Koncentrace SO2 |
|
Průměrné půlhodinové i denní koncentrace SO2 v lednu 1998 jsou i v "nejhorších" dnech zhruba pětinové oproti povoleným limitům Ihk a Ihd.
|
Přízemní ozón |
|
|
Přízemní ozón Oproti jiným škodlivinám, koncentrace přízemního ozónu naopak stoupají v letním období v souvislosti s déle trvajícím a vyšším slunečním zářením. K překročení nejvyšší doporučené hodinové koncentrace však nedochází.
|
Porovnání SO2 a NOx |
|
Graf průměrných měsíčních koncentrací SO2 v průběhu let 1991 až 2002 vykazuje též nárůsty v zimních měsících (topná sezóna) a, na rozdíl od NOx, má klesající trend znázorněný graficky proloženou statisticky zjištěnou spojnicí trendu, což v podstatě koresponduje s postupnou plynofikací města a tím i ubýváním spalování tuhých paliv obsahujících síru.
|
Koncentrace CO |
|
|
Mírně klesající trend mají koncentrace CO vznikajícího zejména při nedokonalých spalovacích procesech, prakticky setrvalý pak koncentrace přízemního ozónu tvořícího se zejména v lesnatých, kyslíkem bohatých, lokalitách působením slunečního záření.
|
Prachové částice a PAU |
|
Koncentrace prachových frakcí (PM) je měřena synchronně pomocí dvou odlišných zařízení pracujících na jiném principu (AIM - b-prachoměr, VAPS - gravimetrie). Opět je zaznamenáván nárůst koncentrací PM2.5 (jemná frakce) i PM10 (hrubá frakce) v zimním topném období a postupný klesající trend v průběhu let (taktéž efekt plynofikace).
Obdobný trend mají také průměrné měsíční koncentrace PAU (polycyklických aromatických uhlovodíků), jejichž zdrojem je zejména nedokonalé spalování hnědého uhlí i dřeva a také jsou emitovány mezi zplodinami výfukových plynů automobilů. Nebezpečnost těchto, v poslední době takřka všudypřítomných, škodlivin spočívá především v karcinogenním účinku některých z nich a jejich perzistenci. Karcinogenních PAU je v ovzduší Prachatic asi čtvrtina z celkového množství.
|
Hodnoty průměrných ročních koncentrací vybraných škodlivin |
|
|
| |
|
|
Index kvality ovzduší |
|
Pro posouzení čistoty ovzduší Prachatic byl též použit denní index kvality ovzduší. Ten je určitým číselným matematickým vyjádřením stupně čistoty ovzduší (s příslušným slovním hodnocením), pokud jde o imisní koncentrace naměřených základních škodlivin. V tomto případě jde o oxid siřičitý (SO2), oxidy dusíku (NOx), oxid uhelnatý (CO) a polétavý prach (frakce PM10). Leden je vybrán jakožto dlouhodobě nejnepříznivější měsíc z hlediska imisních koncentrací škodlivin a jen v několika málo dnech dochází k mírnému zhoršení ovzduší z čistého na vyhovující. V červenci, jakožto typickém letním období, je v současné době ovzduší velmi čisté a k překročení hodnoty 1 indexu kvality prakticky nedochází. I toto je jistým ukazatelem vhodnosti plynofikace Prachatic.
|
Porovnání ovzduší v Prachaticích a v Teplicích |
|
Porovnání ovzduší Prachatic oproti typickému pánevnímu městu Teplice ukazují grafy. V průběhu let klesá koncentrace NO a postupně vzrůstá koncentrace NO2 (stálý nárůst automobilové dopravy). Pro lepší představu je též uvedeno srovnání obou měst podle průměrné měsíční koncentrace NOx v typickém zimním měsíci s ostatními hodnotami naměřenými po celé republice.
|
|
|
|
