Josef Chwala
(obč. jménem Josef Chvála)

INSITNÍ UMĚLEC - ŘEZBÁŘ

   Josef Chwala byl synem prachatického nádeníka a později městského ponocného Josefa Chvály a jeho manželky Anny rozené Toncarové. Měl pouze základní vzdělání a nebyl vyučen žádnému řemeslu. Zprvu se živil pomocnou prací v zahradnictví, později prošel řadou zaměstnání a naposledy pracoval jako lesní dělník. Neoženil se. Celá léta žil v Prachaticích, až na sklonku života se uchýlil do Domova důchodců v Kůsově, kde také skonal ve věku 79 let.
   Vyřezávat začal Josef Chwala asi ve svých třiceti letech, soustavně se této činnosti věnoval až po padesátce. Inspirací jeho naivistických řezeb byly převážně biblické příběhy, postavy svatých a také samorostle pojímaná historie Prachatic a dalších českých míst. Jeho tvorby si brzy povšimli znalci insitního umění a národopisci. Řada plastik Josefa Chwaly se nachází ve sbírkách Národopisného oddělení Národního muzea v Praze, Jihočeského muzea v Českých Budějovicích, Prachatického muzea a Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích. Poslední ze jmenovaných institucí se m.j. programově zabývá právě insitním uměním. Josef Chwala se podílel na četných výstavách doma i v zahraničí (m.j. byla jeho díla vystavena v československé expozici na světové výstavě v Montrealu r. 1967) a jeho pracím se dostalo vysokého ocenění.