ANTONÍN JAROSLAV PUCHMAJER

ČESKÝ BÁSNÍK A PŘEKLADATEL, VLASTENECKÝ KNĚZ A NÁRODNÍ BUDITEL, PŮSOBIL V PRACHATICÍCH V LETECH 1797 - 1800

   Antonín Puchmajer se narodil v rodině vltavotýnského jircháře Karla Puchmajera a jeho manželky Anny rozené Metlové. Po studiích na českobudějovickém piaristickém gymnáziu vstoupil na filozofickou fakultu pražské univerzity a zaměřil se na studia cizích jazyků. Pak obrátil svůj zájem k teologii. Kněžského svěcení dosáhl v roce 1796. Působil jako kaplan v Ktiši, Prachaticích a Kamenném Újezdě. Roku 1804 byl ustanoven farářem v Jinonicích, následujícího roku v Citolibech u Loun a krátce poté se stal farářem v Radnicích, kde působil až do své smrti. Po úrazu prodělaném na jaře 1820 se jeho zdravotní stav zhoršoval, uchýlil se proto do všeobecné nemocnice v Praze, kde ve věku 51 let zemřel.
   Antonín Jaroslav Puchmajer byl zakladatelem a hlavním představitelem první novočeské básnické školy, která se prezentovala pěti svazky básnických almanachů nazvaných "Sebrání básní a zpěvů" /1795, 1797/ a "Nové básně" /1798, 1804, 1814/. Znalost mnoha cizích jazyků mu umožňovala plynně překládat z latiny, řečtiny, francouzštiny, španělštiny, němčiny, ruštiny a polštiny. S Václavem Hankou se účastnil vydání II. dílu Dobrovského slovníku, byl autorem "Pravopisu rusko-českého" /1805/, "Lehrgebäude der russichen Sprache" /1820/, posmrtně pak vyšla jeho učebnice cikánštiny "Románi Čib".
   Poslední tři roky 18.století byl Puchmajer kaplanem v Prachaticích. Vedle duchovní pastýřské služby zde křísil lásku k českému jazyku. Literátské bratrstvo, spolek chrámového zpěvu s latinským a českým kůrem, doznalo za jeho působení dalšího rozkvětu. V Prachaticích také založil čtenářský spolek, který později splynul s literátským bratrstvem. Zde vznikly mnohé jeho básně, zejména ze sbírky vydané roku 1798. Na Puchmajerovu buditelskou činnost pak po 18 letech zde navázal P. František Josef Sláma.